Jak jsem zemřel na Titaniku

Jak jsem zemřel na Titaniku

 

Je neděle, počasí nic moc, zprávy samé negativní. Ještě, že jsou lístky na světovou výstavu Titanic. Tato výstava byla 10. února 2016 v pražském areálu PVA Expo Letňany otevřena.  Otírám okno a lepím dálniční známku, cestou do Prahy nabírám posádku a vyplouváme. Cesta probíhala v pořádku, jen jsem přemýšlel o tom, proč mám dálniční známku, když jsem ještě nejel do Prahy, bez nějaké té uzavírky.
Po hodince nás vítá pražská metropole. Ještě se trefit na parkoviště, ale po druhém najetí se daří.
Svítí sluníčko, opodál přistávají letadla a tak čas utíká a utíká. V tom plavčík zahlásí, že se může vstoupit na palubu. Vstupenky jsou nám vyměněny za palubní lístek se jménem skutečného pasažéra z Titaniku. Na konci expozice jsme se pak měli dozvědět, zda jeho jméno cestu přežilo, nebo ne.
Titanic byl ve své době největší osobní parník světa. Byl určen pro převoz cestujících a pošty mezi Evropou a Severní Amerikou. Právě ohromné transatlantické parníky symbolizovaly velkolepý rozvoj techniky a nástup nových technologií. Titanic však ztroskotal ve vodách Atlantiku již během své první plavby dne 15. dubna 1912. Zahynulo na něm přes 1500 osob. Ještě než jsem se ponořil do času Titaniku, řádně jsem nastudoval návštěvní řád. Huráá foceni je povoleno pouze bez blesku. Nápis byl jasný, piktogram u každého vstupu taktéž, přesto se najde nějaký ten „fotograf" co toto nerespektuje a pak to vypadá jak v Las Vegas. A jelikož výstava mapuje na ploše více než 3 500 m² historii nejslavnější lodě světa. Prohlídka trvá přibližně dvě hodiny. Je pravda, že jsme vstoupili přímo na palubu a prožili příběh legendárního plavidla. Mohli jsme nahlédnout do věrných rekonstrukcí kajut první i třetí třídy, jídelního oddílu, strojovny, chodeb, můstku a dalších částí parníku. Na druhou stranu, čím déle o výstavě uvažuju, tím víc docházím k závěru, že mi zase až tak moc nedala. Chybělo tomu něco, co by člověka posadilo na zadek. Možná mi chyběl průvodce, který by vystihl ty nejdůležitější okamžiky, osudy, momenty. A taky bych si uměl v místnostech, kterých by mohlo být klidně víc, představit krátké scénky v dobových kostýmech, které nás opravdu realisticky na okamžik přenesou do data 14. dubna 1912. Jen se pro příště třeba zamyslet a uchopit to jinak, 3D není zase tak neprobádaná oblast.

A jak jsem dopadl: Už při vstupu na Titanic mi bylo 61 a ta studená voda mi fakt nedělala dobře.

 

Autor: Miroslav Gorčík
Vydáno: 27. 06. 2016

Fotogalerie

Výstava Titanic
Výstava Titanic
Výstava Titanic
Výstava Titanic
Výstava Titanic
Výstava Titanic
Výstava Titanic
Výstava Titanic
Výstava Titanic
Výstava Titanic
Výstava Titanic
Výstava Titanic
Výstava Titanic
Výstava Titanic
Výstava Titanic
Výstava Titanic